Obora Hvězda
Základní charakteristiky lesa
Rozloha: 85,6 ha
Katastrální území: Liboc
Nejvíce zastoupené dřeviny: dub zimní, buk lesní a habr obecný
Převládající stanoviště: živná stanoviště nižších poloh
Věk porostů: nejvíce je zastoupena 8. věková třída, tedy věk nad 140 let
Lesní porosty: 76,2 ha
Nelesní plochy (louky, vodní plochy, cesty): 9,4 ha
Vlastník lesa: hlavní město Praha, zastoupené odborem ochrany prostředí MHMP
Údržbu provádí: Lesy hl. m. Prahy
Kategorie: Památkově chráněné území (zapsané do seznamu národních kulturních památek), park celopražského významu, přírodní památka podle zákona 114/1992 Sb.
MAPA lesa ke stažení (pdf)
Historie
Oboru Hvězda založil kolem roku 1534 Ferdinand I. Habsburský. Pozemek s dubovým lesem zvaným Malejov získal od břevnovských benediktinů, k jejichž hospodářství náležel.
Je málo známým faktem, že v té době byla česká krajina v okolí lidských sídel téměř bezlesá. Není tedy divu, že si císař pro zřízení honitby vybral právě tento široko daleko jediný zalesněný pozemek.
Císařův mladší syn, Ferdinand II. zvaný Tyrolský, se v Praze začal zabydlovat poté, co se stal místodržícím v Čechách. Oboru si oblíbil a rozšířil ji o přilehlá pole a pozemky v dolní části od Liboce, kde měl být později založen rybník. Od něho vzešel nápad na originální řešení cest a návaznou stavbu letohrádku.
V mnohém obora Hvězda předběhla svou dobu. Uspořádání stromové výsadby a vedení cest bylo zcela unikátní. Duby byly vysazeny do tvaru šesticípé hvězdy a ta byla kruhovitě rozdělena osmi cestami širokými 50 loktů (cca 37 m!), lemovanými alejemi jabloní a hrušní. Alej jako krajinný prvek byla v 16. století v Čechách ještě neznámá, do té doby byly aleje vysazovány pouze v jižní Evropě. Původní uspořádání cest později zaniklo, jeho proměny v čase dnes můžeme obdivovat jen na dobových vyobrazeních.
Z archivních zápisů také vyčteme mnohé zajímavosti:
Ohradní zeď kolem celé obory byla podle dochovaných zpráv stavitele Bonifáce Wohlmuta 2144 sáhů dlouhá a 5 až 7 loktů vysoká, oboustranně nahozená a pokrytá taškami. Další vnitřní zeď oddělovala samotný letohrádek od zbytku obory. (Můžeme se domnívat, že k ní náležel i dodnes existující zbytek masivní zdi v bukovém lese pod letohrádkem, nemáme to ovšem doloženo.) V oboře byly zřízeny i další stavby: domek oborníka, míčovna, studna, na potůčku rybí sádky. K dispozici máme také údaj o těžko představitelném počtu 11 250 pařezů vykopaných roku 1556 v okolí letohrádku na ploše později zarovnané a připravené k sázení nových štěpů.
Území Obory Hvězda na mapě stabilního katastru z roku 1848 (pdf)
Letohrádek
Úpravy v oboře korunoval arcivévoda Ferdinand II. stavbou známého a dodnes dochovaného letohrádku na půdorysu šesticípé hvězdy. Věnoval jej své lásce – krásné dceři bohatého kupce, Filipíně Welserové. Dodnes ten příběh dojímá: Filipína nebyla dostatečně urozená pro sňatek s arcivévodou, Ferdinand se s ní však přesto tajně oženil a až do smrti nesli ústrky plynoucí z neuznání sňatku ze strany Habsburků i papeže.
Jak můžeme vypozorovat ze starých vyobrazení, letohrádek měl původně dvojnásobně vysokou střechu a díky své poloze na hraně terénního, západně orientovaného zlomu byl výrazným orientačním bodem na zemské stezce z Žatce a Loun do Prahy.
Zvěř
Hvězda v době baroka
Současnost
Rekreace
Obora Hvězda je dnes hojně využívaná běžci, cyklisty a v zimě běžkaři. Tradičně se zde konají různé kulturní i sportovní akce. V roce 2016 zde byla vybudována nová naučná stezka o čtrnácti zastávkách, informující o přírodních i historických zajímavostech obory. V lese se také nachází dětská hřiště, pikniková místa a fitness prvky. Návštěvnost obory patří mezi nejvyšší v celé Praze a převyšuje milion návštěvníků za rok.
Upozorňujeme návštěvníky, že dle platného lesního zákona je vstup do lesa na vlastní nebezpečí.
Lesní porosty
Návštěvníky do obory láká dozajista především les, respektive možnost procházet se a sportovat pod tak starými a mohutnými stromy, jaké jsou v takovém počtu málokde k vidění a které vytvářejí v každém ročním období velmi útěšné a působivé prostředí.
Více než polovinu zalesněného území obory pokrývají porosty starší 150 let, porosty starší 130 let rostou na 75 % území a když se zaměříme na porosty starší 80 let, dospějeme k tomu, že tyto zabírají celých 92 % území obory Hvězda! To je v blízkosti tak velké aglomerace jako je Praha opravdu pozoruhodné.
Hlavní a nejpočetnější dřevinou v oboře je dub zimní, na strmých západních svazích dominuje buk lesní následován jasanem ztepilým. V malém podmáčeném luhu Světličky rostou olše lepkavé. Acidofilní bučiny v západní části obory představují v mnohém jedinečný biotop nejen v rámci Prahy.
Nepůvodními dřevinami v oboře jsou dub červený, borovice černá, ale i horské dřeviny modřín opadavý a smrk ztepilý. Smrk zde trpí hnilobou a v posledních letech musel být kácen i z důvodu napadení kůrovcem. Z výsadeb se zde rozšířil také tis červený. Roste zde také několik starých jedinců borovice vejmutovky a douglasky tisolisté.
Na území PP Obora Hvězda je vyhlášeno celkem 9 památných stromů: blízko Libocké brány je to skupina pěti jírovců, jejichž stáří se odhaduje na 270 let a pověst říká, že je snad měla vysadit sama Marie Terezie. Dále to jsou tři buky lesní, které pocházejí z výsadby po roce 1763. Největší z nich má dvojitý kmen a je nejstarším a nejmohutnějším bukem v Praze. Posledním je úctyhodný dub, rostoucí poblíž severozápadní cesty. Odhadované stáří je 220 let a jde o jediný památný dub zimní na území Prahy.
Stejně jako vitální stromy mají v lese své místo i trouchnivějící kmeny. Uvádí se, že až 25 % lesních organismů potřebuje k životu mrtvé dřevo.
Až tedy ve Hvězdě uvidíte ležící větve a tlející zbytky stromů vězte, že nejde o zanedbanou údržbu. Našim cílem je podpořit a udržet druhově bohatá přírodě blízká lesní stanoviště, která budou zvyšovat atraktivitu hlavního města, umocní zážitek z přírody a současně pomohou vyrovnávat nepříznivé důsledky klimatických změn.
Péče o les
V současné době se v lese hospodaří jednotlivým výběrem s cílem podpořit přirozenou obnovu původních dřevin, tedy zejména dubu a buku. Dále je prováděna výchova – prostřihávky a prořezávky v mladých porostech do sedmi metrů výšky.
Všechny lesy v majetku hl. m. Prahy, tedy i Obora Hvězda, jsou obhospodařovány podle zásad trvale udržitelného hospodaření v lesích. Praha je od května 2007 držitelem mezinárodního, ekologicky přísného lesnického certifikátu Forest Stewardship Council® (FSC®), který hospodaření v lesích směřuje k dosažení přírodě blízkých lesních porostů. Všechny používané technologie jsou šetrné k lesním ekosystémům a životnímu prostředí. V rámci certifikace FSC® byly též vymezeny tzv. referenční plochy, které jsou vyjmuty z intenzivního lesnického využívání. Je proto možné se zde setkat např. s odumřelými stromy, které se ponechávají k přirozenému rozpadu. Více o FSC >>
Od roku 1995 se systematicky opravuje oborní zeď. Zásadní úpravou prošel také vstupní prostor u domu oborníka. V roce 2005 byl v oboře obnoven původní rybník ze 17. století, jehož zbytky byly na místě ještě před zahájením stavby patrné.
Zastoupení dřevin
Snahou vlastníka lesa je, aby se zastoupení dřevin co nejvíce blížilo původnímu přirozenému složení porostů v daném území. Současné procentuální zastoupení dřevin znázorňuje graf vpravo. Ideální (přirozené) zastoupení dřevin zobrazuje druhý graf ve fotogalerii. Přirozené zastoupení dřevin vychází z vlastností daného stanoviště, které jsou charakterizovány zejména klimatickými poměry a půdními vlastnostmi daného území (více o lesních stanovištích >>). Rozložení jednotlivých stanovišť v Oboře Hvězda zobrazuje třetí graf.
Věková skladba porostů
Věková skladba porostů je jednou z hlavních charakteristik stavu lesa a vypovídá také mnohé o jeho historii. Na čtvrtém grafu je zřetelně vidět, že stromy v oboře jsou skutečně letité a systematická obnova lesa je zde prováděna jen v posledních dvaceti letech.
Evropsky významná lokalita
Malá mokřadní louka na severozápadním konci obory je vyhlášena Evropsky významnou lokalitou z důvodu výskytu měkkýše vrkoče útlého (Vertigo angustior).
Flóra ve Hvězdě
V poslední čtvrtině 18. století věnoval Hvězdě pozornost známý botanik Tadeáš Haenke. Publikoval obsáhlý seznam bylin a keřů, které zde v průběhu tří let návštěv objevil a rozpoznal. Měl několik následovníků, avšak v nedávné době byla flóra v oboře mimo odborný zájem. Přestože jde o chráněné území, je využíváno převážně k rekreaci a povědomí o něm jakožto přírodovědně cenné lokalitě nebylo nijak vžité.
Přirozený les tu tvoří černýšové dubohabřiny, lipové doubravy a bikové bučiny (které se vyskytují na strmém svahu pod letohrádkem jakožto na jediném místě v Praze), na malém území při severozápadním okraji pak smíšený jasanovo-olšový lužní les.
V roce 2017 zde byl nalezen desetiletí nepotvrzený hrachor horský (Lathyrus linifolius), čímž byl vyprovokován čtyřletý průzkum výskytu rostlin na lokalitě, který nakonec přinesl překvapivé výsledky.
Určujícím faktorem pro rostlinstvo v oboře je časová kontinuita zalesnění, jejímž pozorovatelným dokladem je přítomnost nelétavého druhu hmyzu – brouků nosatců rodu Acalles.
Všechny průzkumy za posledních 200 let identifikovaly uvnitř obory celkem úctyhodných 655 druhů rostlin. V současnosti jsou bohužel desítky z nich nenávratně zmizelé. Mezi vzácné a zajímavé druhy cévnatých rostlin, které zde dnes najdeme (některé pouze v několika posledních exemplářích) patří především zmíněná botanická zvláštnost hrachor horský, dále hrachor černý (Lathyrus niger), vikev kašubská (Vicia cassubica), křivatec rolní (Gagea villosa), plamének přímý (Clematis recta), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), ostřice třeslicovitá (Carex brizoides), ostřice řídkoklasá (Carex remota), svízel severní (Galium boreale), svízel vonný (Galium odoratum), třezalka chlupatá (Hypericum hirsutum), třezalka horská (Hypericum montanum), žindava evropská (Sanicula europaea), vratič chocholičnatý (Tanacetum corymbosum), ikonická květina české ochrany přírody lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a mnohé další.
Podmínkou prospívání náročnějších původních druhů hájových dubohabřin je prosvětlení lesa.
Naopak nevítanými vetřelci jsou invazní druhy: česnek podivný (Allium paradoxum), který zde zjara tvoří rozsáhlé koberce nebo v létě nápadná netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora).
Mykologický průzkum
V roce 2020 proběhl v oboře mykologický průzkum se zajímavými závěry. Na lokalitě bylo nalezeno celkem 327 druhů hub, započítáme-li i dřívější nálezy, dojdeme k číslu 426 druhů, což činí z obory Hvězda jednu z nejhodnotnějších lokalit na území Prahy.
Žádný z nalezených druhů nepatří mezi chráněné, bylo zde ale identifikováno celkem deset druhů, které jsou uvedeny na Červeném seznamu hub:
- houžovec medvědí (Lentinellus ursinus), roste na mrtvém dřevě listnáčů,
- řasnatka síromléčná (Peziza succosa), roste pod javory, buky, duby a lipami,
- žilnatka bledá (Phlebia centrifuga), na kmeni padlého buku,
- štítovka síťnatá (Pluteus phlebophorus), na kmeni a větvích padlého buku,
- trsnatec lupenitý (Grifola frondosa), vzácný druh rostoucí na bázích kmenů a kořenech obvykle dubových, zde na pařezu buku,
- hlíva hnízdovitá (Phyllotopsis nidulans), silně zapáchající houba roste na mrtvém dřevu,
- holubinka habrová (Russula carpini), roste v symbióze s habrem v jeho kořenech,
- vláknice hořkomandlová (Inocybe hirtella), druh listnatých lesů a vápnitých půd,
- límcovka zářivá (Leratiomyces laetissimus),
- holubinka dceruščina (Russula puellula), vzácný druh rostoucí v bučinách na humózních půdách.
Nemalý počet druhů je vázán na trouchnivějící dřevo. Tento průzkum také potvrdil, že management ponechávání padlých kmenů na místě, samozřejmě s přihlédnutím k bezpečnosti a návštěvnickému komfortu, je velmi prospěšný a vede jednoznačně k posílení biodiverzity už od první sezony.
Přečtěte si také, co je mrtvé dřevo a jaký je jeho význam v pražských lesích.
Brouci
Obora Hvězda je zajímavá lokalita také z entomologického hlediska. Dlouhá časová kontinuita lesa, věkovité stromy a dostatek mrtvého dřeva – to jsou dobré předpoklady pro přítomnost brouků (a hmyzu obecně). Většina nalezených druhů prospívá v nepříliš hustých porostech starých listnáčů, na slunných pasekách v nichž není nouze o padlé kmeny a mohutné pařezy.
Entomologický průzkum prováděný v letech 2013 a 2014 doložil v oboře existenci 73 druhů, dalších 236 druhů se tu dá předpokládat na základě starších záznamů v literatuře. Z tohoto počtu je 18 druhů uvedeno v Červeném seznamu ČR a 8 druhů je zákonem chráněno. Mnozí ze zde nalezených brouků mají zajímavý až ratitní životní cyklus a patří ke skutečným klenotům hmyzí říše.
Larvy roháče obecného (Lucanus cervus) se vyvíjejí 3−5 let v zemi kolem dubových pařezů nebo jiných mrtvých listnáčů a živí se jejich trouchnivým dřevem. Rozšiřování těchto největších evropských brouků je komplikováno zejména tím, že samice letí pouze jednou za život – hned po vylíhnutí, pak se pohybují pouze lezením po zemi. 99 % samic proto nepřekoná za život vzdálenost delší než 800 m.
Krajník hnědý (Calosoma inquisitor) je cca 2 cm velký brouk s měděnými krovkami, dospělí jedinci (tzv. imaga) se pohybují ve větvích stromů a keřů, kde loví housenky.
Svižník polní (Cicindela campestris) vyžaduje holou půdu, v níž si larva hloubí nory. Vyhovují mu otevřená stanoviště, lomy, cesty a okraje lesů.
Dva druhy hubožroutů (Triphyllus bicolor, Mycetophagus fulvicollis) se vyvíjejí v plodnicích měkčích dřevokazných hub.
Nalezli bychom tu i zlatohlávka tmavého (Oxythyrea funesta), krytohlava (Cryptocephalus pusillus F.), pýchavkovníka (Lycoperdina bivistae) žijícího v houbách pýchavkách ad.
Významný je nález nelétavého nosatce (Acalles camelus), který dokládá nepřerušenou existenci lesního porostu na této lokalitě.
Další přítomnost těchto vzácných druhů ve Hvězdě je závislá na udržení jejich biotopu, o které se snažíme promyšlenou údržbou.
Lišejníky
K pestrosti života v oboře Hvězda se přispívají také lišejníky, nenápadné organismy, jejichž zajímavost a krása běžným návštěvníkům většinou uniká. Jejich popularitě příliš nepomáhá ani to, že některé druhy nemají české pojmenování.
Poslední lichenologický průzkum (v letech 2019−2020) jich ve Hvězdě objevil 146 druhů plus několik symbiotických hub a parazitů.
Lišejníky jsou závislé na přítomnosti vhodných substrátů a jejich vlastností, jako je např. kyselost či množství dusíkatých látek a dále je ovlivňují světelné a vlhkostní podmínky. V druhé půli 20. století byly příčinou masivního úbytku lišejníků znečištěné ovzduší a s tím spojené kyselé deště. Je potěšitelné, že se v posledních letech některé mizející druhy opět vrací a byly nalezeny i ve Hvězdě. Patří k nim například terčovky, dva druhy rodu Punctelia či Flavoparmelia caperata.
Imise oxidu siřičitého stály za celoevropským ústupem druhu Hyperphyscia adglutinata, který se dnes opět šíří.
K nejběžnějším lišejníkům ve Hvězdě patří terčovník tmavý (Phaeophyscia orbicularis).
Zajímavou lokalitou je odkryv kyselých pískovců v jihozápadní části obory, kde se daří například malohubce plšivkové (Baeomyces rufus) ad.
Zatímco odborníkům dělají radost některé neobvyklé druhy mikrolišejníků, návštěvníci si spíše všimnou buelie tečkované (Amandinea punctata) na kůře stromů.
Množství nalezených druhů berme za indikátor biologicky zdravě rozrůzněného prostředí.
Měkkýši
V rozmanitých podmínkách Obory Hvězda nalezneme také různé druhy měkkýšů, jejichž výzkum proběhl v roce 2020.
Obora Hvězda byla v 16. století založena ohrazením dubového lesa k chovu lovné zvěře. Dnes tuto přírodní památku tvoří rozsáhlý lesní komplex habrových doubrav, bikových doubrav nebo bikové bučiny, ale také olšin, lužního lesa a lesní porost nepřirozeného složení. Tvoří jeden z mála lesů zachovalého přirozeného charakteru v městské zástavbě bělohorské tabule. Geologické podloží obory Hvězda tvoří ordovické břidlice překryté svrchnokřídovými pískovci, opukami a jejich zvětralinami.
V oboře proběhl výzkum na 13 lokalitách. Bylo zde zachyceno celkem 41 druhů, 39 suchozemských a 2 vodní.
Zajímavá je zde zachovalá fauna vlhkých údolních luk včetně ohrožených druhů blyštivky skleněné (Nesovitrea petronella), vlahovky rezavé (Pseudotrichia rubiginosa) a vrkoče útlého (Vertigo angustior).
Vrkoč útlý je zde chráněný programem NATURA 2000 a jeho monitoring probíhá pravidelně. I pro jeho udržení je zde dbáno na pravidelné kosení a udržení vodního režimu lokality. To zároveň prospívá i dalším vlhkomilným druhům závislým na dostatku světla a vlhkosti.
Do tohoto společenstva vlhkých údolních luk řadíme zde nalezené druhy:
síměnka nejmenší (Carychium minimum),
síměnka trojzubá (C. tridentatum),
slimák hladký (Deroceras laeve),
jantarka podlouhlá (Succinella oblonga),
jantarka obecná (Succinea putris),
nejcitlivější jantarka úhledná (Oxyloma elegans),
zemounek lesklý (Zonitoides nitidus),
vrkoč mnohozubý (Vertigo antivertigo)
Zmíněná blyštivka skleněná se zde vyskytuje na jediném místě v Praze.
Doplňují je druhy otevřené krajiny:
údolníček žebernatý (Vallonia costata),
údolníček drobný (V. pulchella),
vrkoč malinký (Vertigo pygmaea).
K mezofilním druhům šířícím se po celé Praze řadíme druhy:
vřetenatka obecná (Alinda biplicata),
vlahovka narudlá (Monachoides incarnatus),
vrásenka okrouhlá (Discus rotundatus),
kalonoska chlumní (Merdigera obscura),
páskovka keřová (Cepaea hortensis),
hlemýžď zahradní (Helix pomatia).
Na vlhčích místech v jasenině u východní zdi, a především v podmáčené olšině na straně západní nacházíme i pro Prahu vzácnější druhy
ostnatka trnitá (Acanthinula aculeata),
vlahovka stinná (Urticicola umbrosus),
plamatka lesní (Arianta arbustorum),
slimáčnice průhledná (Eucobresia diaphana).
Další druhy nemají zvláštní nároky na prostředí
srstnatka chlupatá (Trochulus hispidus), který se z luhů rozšířil na mezofilní stanoviště,
blyštivka rýhovaná (Nesovitrea hammonis),
skleněnka průsvitná (Vitrina pellucida),
oblovka lesklá (Cochlicopa lubrica) a další, včetně invazivního plzáka španělského (Arion vulgaris).
